Vědkyně ze Slavkova: Vědecký projekt je jako dobrý román

Jak jste se dostala ke svému vědnímu oboru? Co vás na něm fascinuje?

Lidé se mě často ptají, k čemu je dobré studovat rostliny a jestli by nebylo lepší zabývat se něčím užitečnějším. Je potřeba si uvědomit, že rostliny ovlivňují veškeré aspekty našeho života: od jídla, které jíme, přes materiály, které používáme, oblečení, které nosíme, léky, které užíváme, až po kyslík, který dýcháme. Rostliny jsou tedy zcela nezbytné pro existenci člověka na Zemi – bez rostlin by na Zemi neexistoval život.

Kdy jste se rozhodla, že se budete věnovat vědě?

Mě, stejně jako asi každého vědce, již od středoškolských let pohání silná touha po poznání. Já osobně vnímám každý vědecký projekt jako dobrý román. Když ho začínáte číst, jsou pro vás všechny postavy i prostředí nové. S každou dočtenou kapitolou však pronikáte hlouběji do podstaty příběhu. Čím dále jste v dějové lince pokročili, s tím větším zaujetím a nasazením čtete. Nenecháváte se odradit tím, že kniha je opravdu tlustá a dočíst ji do konce bude stát hodně času. Protože víte, že na konci dojdete k rozuzlení příběhu, pochopíte zápletku. Ve vědě to funguje stejně.

Jak důležitý je podle vás ženský element ve vědeckém prostředí? Přinášejí ženy ve vědě jiný úhel pohledu na danou problematiku?

Ženský a mužský element ve vědeckém prostředí je velice těžké zobecňovat, protože ne všechny ženy, a ne všichni muži jsou stejní. Přesto se o to pokusím: Ženy mají k vědě jiný přístup než muži. Ženy přeskakují lehce z jednoho tématu na druhé, což je naše výhoda. Ale není pravda, že nejdeme do hloubky. Ani to, že muži uvažují víc logicky. Muž si vytyčí trasu a po ní jde přímou cestou, co nejrychleji k cíli, zatímco žena si víc všímá postranních cest a dalších řešení. Je to dané původně odlišnými rolemi žen a mužů ve společnosti, každý mozek se vyvíjel pro něco jiného. Žena musela chránit děti, muž ulovit potravu. Krása je v tom, že pro vědeckou práci je potřebné obojí. Ženy a muži mohou přistupovat k řešení problémů různě. Muž a žena se doplňují. Proto týmy různého složení jsou podle mého názoru tvořivější a nezapadají do zajetých myšlenkových kolejí.

Jak se vám daří kloubit rodinu a volný čas s pracovní kariérou? Vychází vám okolí vstříc?

Zvládnout kombinovat rodinný život a špičkovou vědeckou práci není pro ženu jednoduché. Já mám to obrovské štěstí, že jsem obklopena úžasnými lidmi. Mám velkou podporu a oporu ve svém partnerovi, který už si zvykl, že nestíhám vařit teplé večeře a že často sedím ve své pracovně dlouho do noci :-) Stejně tak v práci mám obrovské štěstí na báječné kolegy, které mám tu čest nazývat zároveň svými přáteli.

Čemu se ráda věnujete ve volném čase?

Moje práce je zároveň můj největší koníček. Vědecká činnost mě velice naplňuje a nikdy jsem nelitovala času, který bádáním trávím. Nicméně, čím jsem starší, tím více chápu úsloví „ve zdravém těle zdravý duch“ a svůj rozvrh si pečlivě plánuji tak, aby v něm byl čas na pravidelné sportovní aktivity, cvičím každý den. A občasný únik od exaktního světa vědy nacházím v umělecké fotografii. Navíc věda a fotografie mají mnoho společného – pro obojí je potřeba fantazie, hravost a smysl pro detail.

Měla jste někdy během své kariéry chuť se vším „praštit“? Pokud ano, co Vás nakonec přimělo zůstat?

Kariéra ve vědě sice není jednoduchá, ale rozhodně stojí za to. Ve vědě se často experiment nepovede nebo nevyjde grant nebo je člověk přepracovaný a konkurence je obrovská. Každý vědec se musí naučit dobře zvládat tyto těžké chvíle – žádný pokrok není možný bez vystoupení z komfortní zóny.

Do Slavkova jste se přistěhovala před několika lety. Co vás sem přilákalo a jak vnímáte toto město po několika letech? Co byste zde chtěla změnit?Jak se chcete zapojit do jeho rozvoje?

V říjnu 2018 jsme se s partnerem přistěhovali do Slavkova – asi ze stejných důvodů, kvůli kterým se do města v posledních letech stěhuje tolik mladých lidí J Nikoho jsme tu neznali, což se ovšem brzy změnilo. Splnil se nám sen v podobě naprosto báječných sousedů. Nové přátele a skvělé lidi jsme brzy poznali i díky cvičení. A jsou to právě všichni tito úžasní lidé, Slavkováci, kvůli kterým už pro nás není Slavkov cizím městem, ale domovem.

Snažím se lidem ukazovat, že vědec není "divný přechytralý týpek v bílém plášti a brýlích" a že věda je fascinující a zábavné zaměstnání, ve kterém může i "obyčejná holka" ze Slavkova, kterou třeba denně potkávají v samoobsluze nebo ve fitku, dosáhnout světových úspěchů. Myslím si, že povinností nás vědců je kromě výzkumu samotného také jeho propagace a popularizace. Svojí touhou po poznání se snažím inspirovat hlavně studenty. Jsem však přesvědčená, že vědec může společnosti nabídnout ještě víc: Práce v akademickém prostředí naučí člověka diskutovat, často s kolegy naprosto opačného názoru. Díky tomu pochopíte, že právě vaši kritici jsou ti, kteří vás nutí k zamyšlení a neustálému zlepšování sebe sama. A to platí i pro společenský život nebo třeba rozvoj města – važme si svých kritiků a obklopujme se jimi.Protože jsou to naši oponenti a ne ti, co nám přikyvují, kteří nás posouvají dál. Díky své práci jsem poznala nejrůznější kouty světa – od Ameriky, přes Afriku až po Austrálii. Zkušenosti ze zahraničí mi poskytly životní nadhled. Jsem šťastná a vděčná za to, co mám, a uvědomuji si, jak dobře se nám žije v Česku, a tady u nás, ve Slavkově! Nepovažuji to ale za samozřejmost – o naše okolí i mezilidské vztahy musíme neustále pečovat – a to by mělo být životním cílem nás všech.

Kdo je Terezie Mandáková?

Cytogenetička Terezie Mandáková, která působí na brněnském institutu CEITEC Masarykovy univerzity a na Přírodovědecké fakultě Masarykovy univerzity, se stala vítězkou letošní soutěže L´Oreal-UNESCO Pro ženy ve vědě. Zabývá se studiem rostlinných chromozomů a genomů. Snaží se odhalit jejich strukturu a pochopit, jak vznikly a jak se v průběhu času vyvíjely. Její výsledky významně přispívají k pochopení vývoje chromozomů a genomů rostlin a díky dlouhé řadě kvalitních vědeckých publikací je často zvána, aby přednášela na mezinárodních konferencích, kde skvěle reprezentuje českou vědu jako takovou. Cenu Pro ženy ve vědě získala za svůj projekt o struktuře genomu rostlinného rodu Boechera.

„Jedním z největších současných problémů lidstva je růst světové populace. Je téměř jisté, že kolem roku 2050 nás bude 10 miliard, což je o2,5 miliardy lidí více než v současné době. Přitom už teď trpí každý sedmý člověk na planetě chronickou podvýživou. A při současné produkci potravin bude za 30 let trpět hladem polovina lidstva. Je potřeba si uvědomit, že veškerá naše strava pochází přímo nebo nepřímo z rostlin, protože rostliny jsou základem našeho potravního řetězce. Velkým úkolem nás vědců je tedy zvýšit výnos a kvalitu zemědělských plodin,“ vysvětluje Terezie Mandáková hlavní cíl svého výzkumu.