Dva zvony

V Křižanovicích ve věži kostela Nanebevzetí Panny Marie je zavěšený zvon, nazývaný Zvon z Konůvek. Byl tam převezen v roce 1869 ze zvoničky na návsi v Rašovicích, když toho roku za faráře hraběte Jana Kolovrata pořídila farnost do postavené kaple sv. Cyrila a Metoděje v Rašovicích nové zvony. Zvon dle lidového vyprávění vyryli v místě zaniklé středověké vsi Konůvky v údolí Ždánického lesa divočáci. Bylo zde asi 30 stavení, tvrz, kostelík a hřbitov. Vedla tudy kupecká stezka. Na zvonu je letopočet 1451 (vyjádřeno slovně a římskými číslicemi) a v latině jména čtyř svatých evangelistů (Lukáše, Marka, Jana a Matouše).  Váží 250 kg, kde a kým byl zvon ulit, není známo, ani přesný rok objevení zvonu v bažinatém terénu Konůvek, ani rok převezení z bývalých Konůvek (k. ú. Heršpice) do Rašovic. Takže se nabízí otázka o původu zvonu, jak se dostal do země, čas jeho objevení i cesta zvonu do Rašovic. Pro vojenské účely ve světových válkách nebyl tento vzácný zvon odebrán k roztavení a výrobě zejména děl.

Ve farnosti Velká Bíteš působí jako farář od srpna 2023 P. Milan Vavro, v letech 1998 – 2023 slavkovský farář a děkan. Farní kostel sv. Jana Křtitele je ojedinělou památkou, má tvar kostelní tvrze. Tzv. Zvon velký z roku 1503 (váha 1950 kg) byl darován městu měšťany k vyzvánění začátku a konce výročních trhů a jarmarků. Proto zvon městský. Vztahuje se k němu pověst: Brněnští konšelé chtěli tento veliký zvon odkoupit pro Brno, Bítešané ani za nabízené množství stříbrných grošů zvon neprodali. A přiblížilo se od jihu kruté nebezpečí v 16. století – Turci, kteří brali křesťanské zvony z věží na roztavení pro válečné účely. Radní města rozhodli o ukrytí zvonu a vzácné monstrance. Vybrali jako místo úkrytu obecní pastvinu poblíž kapličky sv. Antonína. V noci byl zvon z věže sundán, obě ohrožené vzácnosti odvezli purkmistr a radní na stanovené místo za městem. Aby povoz tažený lidmi nedrkotal po kamenné dlažbě. omotali kola hadry. Vykopali jámu, zvon uložili a do něho dali monstranci. Místo úkrytu zamaskovali a přítomní vzájemně přísahali, že toto počínání nebude nikomu prozrazeno. Až turecké nebezpečí přejde, že zvon i monstranci ze země vyjmou. Jenže turecká hrozba trvala dlouho. Tajemství o zakopání zvonu postupně mizelo s odchodem aktérů na věčnost. Tak se postupně zapomnělo, že ve Velké Bíteši býval veliký zvon a bohatě zdobená monstrance. Turci odtáhli, ale zvon byl stále v zemi. A pak se stalo … V tom místě pásla pasačka obecní prasata, jedno ze stáda rylo v zemi a zvon byl objeven. Radost konšelů a obyvatel Bíteše byla obrovská. Vytáhli zvon i monstranci nepoškozené. Zvon, zvaný Velký se vrátil na původní místo do hradební věže kostela.

Až uslyšíte vyzvánět zvony, vzpomeňte si, že nejen lidé, ale i zvony mají svá velká tajemství.

Libuše Filípková

Literatura: Konůvky (Zdeňka Měchurová a kol., 2025), Farnost Velká Bíteš, Paměti obce Rašovic (Josef Vrána, 1947)