Figurální hudba zazněla o vánočních svátcích ve slavkovském chrámu

Slavkovský chrám Vzkříšení Páně se o letošních vánočních svátcích stal místem, kde se liturgie a hudba spojily v harmonický celek, jenž umocnil duchovní prožitek věřících. O Božím hodu vánočním i o svátku Křtu Páně zazněla figurální hudba, která sváteční chvíle naplnila slavnostní atmosférou a připomněla radostné i hluboké poselství těchto dnů.

Hudební program byl sestaven typicky s velkou péčí a citlivostí k liturgickému rámci. Účastníci bohoslužeb se mohli zaposlouchat do 4hlasé antifony Petra Ebena Veselte se, nebesa, která svou radostnou výzvou otevírala prostor pro slavnost Narození Páně. Vánoční atmosféru dále podtrhla Pastorella iucunda Jiřího Ignáce Linka, skladba prodchnutá pastýřskou něhou a jemnou radostí. Významným momentem programu bylo uvedení díla Franze Xavera Martina Lablera Quem vidistis pastores? (Graduale pastorale in G), které posluchače přeneslo do hlubin starobylé liturgické tradice a připomnělo úžas pastýřů nad narozeným Spasitelem. Celý hudební obraz doplnily vánoční koledy v instrumentaci Karola Frydrycha a Ordinarium Petra Ebena, jež poskytly pevný a důstojný rámec oběma slavnostem. Na závěr zaznělo Frydrychovo varhanní Postludium (oceněné ve skladatelské soutěží Společnosti pro duchovní hudbu 2020) a také Guilmantovo Offertoire in G № 2, op. 60, dílo nesoucí typickou francouzskou ušlechtilost a varhanní vznešenost.

Repertoár byl proveden s velkou hudební kultivovaností a citlivostí. Sólistkou byla Kateřina Jiráková (soprán), jejíž jasný a nosný hlas dodal Lablerově skladbě potřebnou profesionální zpěvnost i duchovní jemnost. Sboristé souboru Collegium Musicale Bonum přispěli pevným a vyrovnaným zvukem, který se nesl chrámovým prostorem s lehkostí i vážností. Instrumentální doprovod zajistili Matěj Červinka a Jan Patera (trubky), Klára Friesová (flétna), Ladislav Jedlička a Nataša Hrušková (housle), Kateřina Dostálová a Jitka Kneslová (violy) a Olga Frydrychová (varhany). Jejich společná hra vytvořila barevnou a dynamicky bohatou hudební krajinu, která podpořila slavnostní charakter obou bohoslužeb.

Hudební produkci řídil muzikolog Karol Frydrych, který jednotlivé interprety vedl s citlivostí k liturgickému kontextu. Pod jeho vedením vznikl celek, jenž působil vyváženě, přirozeně a s hlubokým respektem k duchovnímu obsahu vánočních svátků.

Hudba, která zazněla ve slavkovském chrámu, se tak stala nejen estetickým zážitkem, ale i modlitbou – tichým i radostným poděkováním za dar Vtělení a za světlo, které Vánoce přinášejí. Věřící odcházeli z bohoslužeb obohaceni nejen krásou hudby, ale i posíleným vědomím, že duchovní tradice, kterou chrám nese, je stále živá a inspirující.

Ludmila Svobodová