Na focení mě láká to, že můžu zůstat v pozadí a zachycovat momenty tak, jak přicházejí

Na focení mě láká to, že můžu zůstat v pozadí a zachycovat momenty tak, jak přicházejí.

Pokud se alespoň jednou za čas objevíte na akci ve Slavkově, možná jste se ocitli v hledáčku tohoto fotografa. S oblibou „cvaká“ slavkovské akce jako Bitvu tří císařů, Dny Slavkova i sázení stromů při příležitosti vítání občánků. Zachycuje také architekturu, divadlo či vernisáže. Profesně se ale věnuje především architektonickým vizualizacím – ve studiu MISS3 vytváří obrazy staveb, které teprve čekají na svou realizaci.

Když se ohlédnete nazpět, co vás k focení přivedlo?

Odjakživa mě bavilo umění a architektura. Nebylo to tak, že by mě k focení vedl někdo z rodiny. Přišlo to až během studií, kdy jsem si na vysoké škole pořídil první zrcadlovku.

Spousta lidí už vás zná jako fotografa některých slavkovských akcí. Jak jste se k focení dostal?

Začalo to zhruba před patnácti lety, kdy jsem fotil pro kluky z Austerlitz Adventure triatlony a devítiboj. S klukama se známe odjakživa, tak jsem jim pár akcí nafotil, a postupně se začali ozývat další lidé. Nikdy jsem to cíleně nevyhledával, přišlo to přirozeně. Když je dnes ve Slavkově nějaká akce, a někdo se ozve, že chce reportáž, rád přijdu. Díky tomu jsem se účastnil řady zajímavých událostí od koncertů, přes Veteranfest, Vzpomínkových akcí až po třeba Dny Slavkova. 

Vaše portfolio je poměrně široké — jak byste charakterizoval svůj styl nebo téma, kterému se věnujete nejraději?

Nemám rád škatulkování na „reportážního, “svatebního“ nebo „rodinného“ fotografa. Nastavit foťák by měl umět každý fotograf. Základem je vždy práce se světlem, kompozicí a technikou, bez ohledu na žánr.  Mě osobně ale  nejvíce baví street fotografie. Fascinuje mě vztah člověka, architektury a světla – postavy, třeba jen siluety lidí v prostoru. Bohužel na tenhle typ focení mi v poslední době nezbývá tolik času, kolik bych chtěl. Fotím rád také samotnou architekturu, a v poslední době se i dostávám víc k zakázkám od architektů a developerů.. Někdy se člověk dostane i do kuriózních situací – jednou jsem s architektkou dokonce žehlil závěsy, aby v interiéru vše vypadalo, co nejlépe. 

Co vás na focení lidí a městského dění baví nejvíce?

Na reportážním focení mě láká to, že můžu zůstat v pozadí. Nemusím se příliš angažovat, spíš pozoruji a zachycuji momenty tak, jak přicházejí. Jsem v pozadí, nikdo o mě moc neví. Jsem v tomhle spíše introvertní. Do portrétů nebo svateb se občas pouštím, ale úplně to nevyhledávám. Učím se být lidem blíž, přesto mi focení z bezprostřední blízkosti zatím není úplně nejpříjemnější.

Co se vám tedy ve Slavkově fotí nejlépe?

Nejlépe se fotí Napoleonské slavnosti - Bitva tří císařů – bývá to hezky nasvícené a hodně se toho děje. Naopak nemám moc rád focení v kulturáku, ale snažím se i v těchto podmínkách najít jiný pohled, který mě k něčemu inspiruje.

A co věčně omílané téma AI? Jak ho využíváte ve fotografii?

Umělou inteligenci používám hlavně u vizualizací architektury. Ve vizualizacích AI ohromně šetří čas – dříve jsme do modelů dávali hranaté 3D postavy a upravovali je ve Photoshopu, dnes už AI dokáže výměnu automaticky a urychlí tak hodiny práce. Kvalita se zlepšila a můžeme se více soustředit na detaily a jiné aspekty. Že bych ale seděl méně u počítače, to se říct nedá. U reportážních fotek nikdy neretušuji – maximálně jen redukuji šum či, nečistoty na foťáku a to jde už na jedno kliknutí. Nedávno jsem také díky AI během pár večerů rozjel můj nový web, ohromné ušetření času i nervů.

Co vás motivovalo k účasti v soutěžích, například Nikonblog 2023, kde jste získal i ocenění?

Soutěže mám rád především kvůli zpětné vazbě. Občas mi někdo řekne, že se mu mé fotky líbí, já sám jsem ale hodně kritický. Soutěže mi umožňují, že se k mým fotkám vyjadřují odborníci. Megapixel (největší obchod s fototechnikou) nebo třeba časopis FotoVideo pořádají měsíční soutěže na různá témata a pro mě je to i výzva zkusit si žánry, co běžně moc nefotím. Není ale vůbec výjimka, že fotka vzniká těsně před uzávěrkou u nás v obýváku za asistence ženy nebo syna. Člověk se také učí nějaké selekci. Často pošlu snímek, o kterém jsem přesvědčený, že je dobrý, a vůbec neuspěje. Naopak – někdy přidám fotku spíš „do počtu“ a právě ta je nakonec oceněná (viz Nikonblog ocenění).

A co Czech Press Photo?

Na Czech Press Photo výstavy chodím pravidelně. Jednou bych tam chtěl mít vlastní snímek – klidně někde vzadu Možná by to mohla být fotografie z Bitvy tří císařů. To je podle mě nejtěžší disciplína – fotit reportáž, na to se nepřipravíte. Musíte být ve správnou chvíli na správném místě, na rozdíl od jako portrétu, který jde naaranžovat..

Myslíte si, že byste se uživil i jen fotkou?

Fotografie mě živí jen okrajově . Přesto mě moc baví a rád vyrážím ven fotit, protože většinu času trávím u počítače. Jestli bych se tím uživil, nevím, ale líbí se mi jak to mám teď různorodé.

Nosíte foťák pořád u sebe?

Většinou ano. Když chodíme s dětmi po Slavkově, naučil jsem se mít foťák stále po ruce. Když jedu do práce do Brna, tak foťák beru vždy; rád se zastavím před nějakým oknem nebo v průchodu a fotím.

Řekl byste o sobě, že jste profi fotograf či amatérský fotograf?

Pořád o sobě říkám, že jsem amatérský fotograf a dlouho jsem to měl i na Instagramu, i když to některým lidem vadilo. Beru to tak, že profesionál je ten, koho to plně živí. Byla to taková moje rezerva k momentální práci. Fotit jsem začínal jako koníček a dlouho jsem i fotil zdarma. Postupně to ale začalo zabírat víc času, a tak jsem si musel nastavit hranice. Naučit se říct si o peníze nebylo jednoduché – a přiznávám, že nacenění je pro mě složité dodnes.

Vedle focení pracujete jako 3D grafik ve společnosti MISS3. Jak taková práce vypadá?

Dělám vizualizace, tedy obrazy staveb, které ještě neexistují. Dostanu výkresy od architektů, podle kterých vytvářím 3D model, ten pak svítím a komponuji záběr. Je to vlastně fotka, kterou vytvářím v počítači. Kromě vizualizací 3D architektury se věnujeme i tvorbě modelů architektury.  . . Po škole jsem několik let pracoval jako architekt, ale komunikace s dodavateli a úřady mě moc nebavila, chtěl jsem se soustředit jen na kreativní část, a ta se naskytla pro práci ve studiu MISS3.

Co z vizualizací nejvíce děláte?

Často pracujeme na rozsáhlých bytových komplexech, včetně interiérů. Nyní více spolupracujeme s developery. Velká část našich klientů jsou Rakušané, Holanďané a Němci. Tam pak záleží čemu se daný klient věnuje, ale je to práce velmi různorodá, od stadionů, přes školy, koncertní síně až po nádraží. Nejraději ale pracuji na nějakých menších věcech, třeba rozhlednách. Pár co jsem vizualizoval už i stojí.

Podílel jste se i na zpracování veřejného ohniště ve Slavkově. Jak tenhle projekt vznikal?

Milan Šemora a Tomáš Matucha vyhráli soutěž a z města mi zavolali, jestli bych návrh mohl dál architektonicky rozpracovat. Myšlenka se mi moc líbila, tak jsem na to kývl a zkusil tomu dát nějakou formu. Bavilo mě se zase na chvíli věnovat čisté architektuře.

Na čem teď pracujete a na co se v nejbližší době těšíte?

V nejbližší době mě čeká focení interiérů a architektury – kavárna v Brně, projekty v Jeseníkách a v Bratislavě. Mám ale ještě spoustu fotek, co fotím jen tak, ať už jsou to street fotky nebo moje děti, co vždy jednou za delší dobu protřídím. Jsem v tom ale hodně pozadu, teprve nedávno jsem třídil fotky z loňského léta.

Čemu se kromě architektury a fotografie věnujete?

Dříve jsem dost běhal. Začal jsem na studijní stáži ve Slovinsku a postupně jsem se přes různé závody jako Brněnský běžecký pohár propracoval až k delším běhům, jako je například Pražský maraton. Moje velká záliba je též cyklistika, s kamarády pravidelně vyrážíme na kolo jak do blízkého okolí, tak i zdolávat alpské vrcholy. Těším se, až moje děti povyrostou a já s nimi budu moci zase více sportovat.

*absolutní vítěz soutěže fotka nikonblogu 2023 – Jan Martinek: Jak jsme synovi zasadili lípu nad městem (foto)

Taťána Rusňáková