Hlavní menu
Další možnosti
Přihlásit se
Čt 17°C Pá 20°C So 23°C
slavkovak.cz / Volný čas a turistika ve Slavkově u Brna
slavkov.cz / oficiální stránky města
Nejkrásnější hudbou na zámku je lomoz návštěvníků v prohlídkové trase

Nejkrásnější hudbou na zámku je lomoz návštěvníků v prohlídkové trase

Městská příspěvková organizace Zámek –Austerlitz zažívá dvě velmi napjaté sezóny. Přestože se v době zavřených bran mohlo zdát, že „obyvatelé zámku“ si mohli dovolit odpočívat, opak byl pravdou.

Zámecké zdi ukrývaly nejen rušné práce komplikované ztlumeným topením, ale také dramata v podobě neustálého přepracovávání kulturního a společenského programu. Výsledkem je zaplněný kalendář na následující týdny a měsíce a poměrně ostrý start zejména na venkovní scéně. „Situaci jsme zvládli za cenu velkých škrtů, utlumení rozvoje a nasazení kolegů, kteří do příprav neváhali zapojovat i své rodinné příslušníky. Z mnohých z nás se v zimě kvůli šetření na topení stali otužilci. Všechno to ale stálo za to. Největší odměnou je pro nás slyšet lomoz návštěvníků,vidět plná hlediště a potkávat spokojené výletníky v zámeckém parku. Konečně mám pocit, že se naše často sisyfovská snaha a optimistická komunikace v době lockdownuvyplatila,“ popsala ředitelka zámku Slavkov – Austerlitz Eva Oubělická.

 Zámek má za sebou velmi komplikované období, kdy musel před návštěvníky téměř na rok a půl zavřít brány. Co to pro vás jako instituci znamená? V jaké jste nyní situaci?

Teď už je to veselé, protože máme znovu otevřeno prakticky bez omezení. Nicméně zámek měl původně otevřít na konci března a to se nám vloni ani v letošním roce kvůli covidovým opatřením nepodařilo. Letošní pauza trvala dva měsíce a to je samozřejmě znát. Je to období, kdy k nám jezdí nejčastěji skupiny turistů, organizované prohlídky a školní zájezdy. Naštěstí k nám alespoň v posledních červnových týdnech přijely děti ze škol a tím nás zachránily před úplným propadem. Za to chci velmi poděkovat i mým kolegům, kteří dokázali na změny opět velmi rychle reagovat a připravit speciální program pro školy v zámeckém podzemí. V době, kdy se neustále mění podmínky, povoluje a zakazuje, testuje a netestuje… nejde o nic snadného a znám kolem sebe mnoho institucí, které se do podobných akcí nepustily. Nás to v tomto ohledu velmi zocelilo a naučilo novým věcem, které budeme chtít zopakovat i v dalších sezónách.

Teď už se návštěvnost opět vrací do normálu, takže doufám, že se nám nakonec podaří vše ustát. To však jen za předpokladu, že nás na podzim nebude čekat další vlna omezení, tak jako v loňském roce. Právě loňská sezóna pro nás byla velmi bolestivá, protože jsme museli zavřít hned na dvakrát – na jaře a na podzim. Přitom nejde jen o návštěvníky prohlídkových tras. Velkou část peněz, které na svůj provoz musíme vydělat, tvoří příjmy z akcí a komerčních pronájmů, které kvůli covidu také samozřejmě padly.

O jaké příjmy zámek přišel?

Minulý rok jsme se pokusili schodek rozpočtu vykrýt z dotace Ministerstva kultury, což se však kvůli nastaveným podmínkám nepodařilo. Letos už vláda vyslyšela argumenty všech podobných institucí a pravidla nastavila trochu lépe, a proto tedy doufám, že již podporu získáme. Jen na vstupném jsme v loňském roce přišli o 1,5 milionu korun, další milion pak „nepřitekl“ z komerčních akcí a pronájmů. Taková suma tvoří deset procent našeho rozpočtu. Právě tato částka je klíčová nejen pro rozvoj našich služeb, ale pro zajištění běžného provozu. Museli jsme tedy šetřit nejen v personálních nákladech, ale zejména na službách. Kromě toho, že jsme nemuseli vydávat peníze na průvodce a některé zaměstnance s malými dětmi, tak jsme museli ještě více vypnout topení. Ze všech z nás se stali za uplynulou zimu opravdoví otužilci. Nechci zde plakat.Nějak jsme to opravdu zvládli. A to samozřejmě i díky podpoře, našeho zřizovatele – tedy města.Bohužel se ale zbrzdil rozvoj dobře namazaného stroje. A pokud by tato situace měla trvat i další sezóny, pak už přejdeme opravdu do krizového režimu. Pokud nemůžete rozšiřovat nabídku nejen v oblasti služeb, ale stopnete na nulu výdaje materiálních potřeb, pak vše bude spět k zániku. Pokud vám postupně odchází počítače, technika, tiskárny, papíry do tiskáren i na záchod… a nemáte z čeho pořídit nové,  je vše velmi problematické.

Možná to v době, kdy nic nefungovalo, mohlo působit, že na zámku se nic neděje. Opak byl ale pravdou. Co dělali zaměstnanci zámku v uplynulých měsících?

Oba lockdowny byly trochu odlišné. Loni jsme opravdu vůbec netušili, jak se celá situace bude vyvíjet a jak na ni máme reagovat. Navíc jsme poměrně mladý kolektiv, takže většina z nás má děti na prvním stupni. Na podzim většina kolegů musela zůstat doma. I přes tento zápřah však dokázali z domu pracovat a udržet stroj v pohybu. Ono to totiž vypadá, že od prosince do března, kdy je zámek zavřený, tak si užíváme dovolenou. To je ale opravdu jen zdání. Tyto tři měsíce máme totiž nejvíc práce – chystají se všechny smlouvy, zakázky, strategie, žádosti o dotace, výstavní a kulturní plány… Opravují se věci ve výstavních prostorách, inovují se prohlídkové trasy, tisknou se nové materiály, přešívají kostýmy, uklízíme a opravujeme zámek.. a to vše v teplotě 12 stupňů. Jenže bez toho bychom nemohli vůbec otevřít. Tuto situaci samozřejmě zažíváme každý rok. Jenže doba covidu sebou samozřejmě nesla i mnohem pomalejší komunikaci a hlavně nejistotu, která mnohé ubíjela. Jednou z nejhorších věcí bylo opravdu neustálé přeplánovávání akcí. To sebou totiž nese nejen neustálou komunikaci s klienty, ale hlavně přepisování smluvních podmínek, koordinaci s jinými partnery, předělávání propagačních materiálů… to vše jsme podstupovali v neustálých cyklech a hlavně s myšlenkou, že vlastně nevíme, kdy bude co možné. Díky tomuto přístupu jsme ale dokázali vytěžit maximum z loňské podzimní sezóny a nejinak je tomu i letos v létě. Bohužel ty akce, které byly opravdu rizikové z pohledu pořadatelů, jako je už legendární koncert Stinga nebo TopFest, tak tam jsme se přesunu do roku 2022 nevyhnuli.

Takže Sting už příští rok opravdu zazpívá?

Ano. Společně s pořadateli, společností LiveNation, jsme se museli s touto tři roky trvající eskapádou vyrovnávat pouze humorem. Ale ano, příští rok už Sting v naší zámecké zahradě vystoupí. Musí!

Kulturní kalendář zámku je nakonec z velké části zaplněný. Po tom všem lze hovořit o malém zázraku?

Spíš bych řekla, že jde o velký zázrak. Nejde totiž jen o naši snahu a chuť něco dělat.Důležité bylo přesvědčit hlavně naše partnery. A od těch jsme už měli několik signálů, že by to chtěli vzdát. A my jsme se jim někdy ani nedivili. Snažili jsme se ale stále působit optimisticky a aktivně. Spoustu věcí jsme tedy přesunuli do online prostředí, navazovali jsme kontakty se školami, tvořili jsme videa, nahrávali pohádky, které nám poslaly děti do soutěže. Chtěli jsme, aby bylo vidět, že tady jsme a že se chystáme na lepší dobu a že v ní budeme připraveni na sto procent.


Jednou z takových viditelných aktivit jsou i hry pro nejmenší návštěvníky v zámeckém parku. Dokonce jste se stali vzorem pro mnohé instituce a památky, které podobné „korona hry“ začaly také připravovat. Staly se také již evergreenem pořadu Tam Tam dětského programu České televize. Z jakého popudu tato snaha vznikla?

Máte pravdu. I nás překvapilo, jak taková jednoduchá věc dokázala zaujmout a hlavně jak pozitivní vlnu reakcí vyvolala. Tato snaha vzešla od několika kolegů z programového oddělení. Zejména kolegyně Eva Kellnerová do toho vložila nejen svou energii, ale dokonce i kreativitu vlastních dětí, které se na nápadech podílely. Vlastně se do těchto her zapojovala většina rodinných příslušníků našich kolegů. Bylo nám totiž moc líto, že je zámek prázdný a samozřejmě moc lidí nechodilo ani do zahrady. Přitom to byla jedna z mála povolených věcí. Zejména pro místní obyvatele v čase, kdy nemohli vyjet nejdřív mimo okres a pak dokonce ani mimo hranice katastru, se staly tyto hry světlým bodem pro celé rodiny. Tato velmi jednoduchá aktivita měla skutečně tak velký úspěch, že ji udržujeme i nyní, kdy už nevíme kam dřív skočit.

Co návštěvníci? Nechávají vás ve štychu, nebo cítíte od veřejnosti podporu?

Ve štychu nás určitě nenechávají. V loňské sezóně to bylo skutečně dojemné, když jsme viděli zástupy lidí, kteří k nám s nadšením ve tvářimířili. Často na nich bylo vidět, jak jsou vyhládlí po kultuře a potřebují společnost a další podněty, které doma nezískají. Naopak v letošním roce ten start byl velmi opatrný. To bylo ale zejména proto, že lidé skutečně nevěděli, co je a co není povolené. Proto nás také na začátku zachránili zejména senioři. Ti k nám přicházeli s jistotou, že jsou již naočkovaní a tudíž mají vstup povolený. Přitom ukončená vakcinace od počátku nebyla podmínkou. Nikoho na pokladně jsme nemuseli lustrovat, zda má nebo nemá platný test. Naší jedinou povinností je zajištění určitého počtu lidí na prohlídkách, povinné rozestupy, nošení roušek a poskytnutí desinfekce, včetně častějšího úklidu. V těchto dnech už ale je vidět, že lidé zahodili obavy a zámek už opět praská ve švech.  Je opravdu parádní slyšet dětský smích a lomoz, když jde skupina prohlídkovou trasou. To je nejkrásnější hudba, kterou tady slýcháme.

Častým tématem, zejména pro obyvatele Slavkova, jsou rozkopané silnice a úniková hra, na jejímž konci je odměnou právě zámek nebo koupaliště. Jak tato situace ovlivňuje chod zámku? Řešíte stížnosti návštěvníků?

Samozřejmě, že nás to ovlivňuje. Musíme být stále ve střehu a soustředit se na komunikace s návštěvníky. Bohužel se ale nedá nic dělat. Zatím jsme ale žádné zásadní komplikace neřešili. Kupodivu se k nám dostávají spíše odezvy, že rekonstrukce jsou potřeba a že stojí za trochu nepohodlí. Z naší strany je potřeba hodně komunikovat zejména s pořadateli akcí a vysvětlovat jim nejen cestu na zámek, ale možnosti parkování. Věřím, že nyní už je také dostačující navigace uvnitř města. Ve spolupráci s technickými službami se nám podařilo vyčlenit úžasnou parkovací plochu v takzvané panšule, v ulici Zámecká, kterou využívají zejména prodejci a vystavovatelé v zámeckém parku.