Římskokatolická farnost Slavkov informuje

Karneval Slavkovského děkanství

V neděli 8. 2. se Dům svaté Rodiny ve Slavkově proměnil v pestrobarevný svět masek, smíchu a hudby. Konal se zde tradiční karneval pro děti, který letos přilákal nečekaně velký počet účastníků, a tím předčil naše očekávání.

Letošní ročník byl tematicky inspirován filmem Madagaskar, čemuž odpovídaly nejen masky organizátorů, ale i celý program. Karneval odstartoval v 15 hodin příchodem prvních dětí a úvodní scénkou, ve které se zvířátka z Madagaskaru ocitla na pustém ostrově. Děti pak na jednotlivých stanovištích plnily úkoly, díky nimž pomohly postavit loď a dopravit zvířátka na cílový ostrov.

Jelikož bylo opravdu mnoho krásných a propracovaných kostýmů, nebylo snadné vybrat ty nejlepší. Nakonec byly oceněny čtyři nejhezčí masky, které získaly odměnu, a zvláštní ocenění obdržela také jedna rodina za originální rodinný kostým. Následovalo losování tomboly, z níž si děti odnesly spoustu hezkých cen.

Celé odpoledne jsme zakončili společným tancem. Atmosféra plná smíchu a radosti ukázala, že karneval byl opět nezapomenutelným zážitkem pro všechny účastníky.

Mládež ze Slavkova

Láska, naděje a víra

Láska, naděje a víra – tři hodnoty, které provázejí naše životy bez ohledu na to, zda se považujeme za věřící, či nikoli. Jsou nenápadnou, ale pevnou součástí každodenního života. Objevují se
v našich myšlenkách, v rozhodnutích, která činíme, i ve vztazích, které budujeme.

Víra nám dává sílu překonávat překážky. Nemusí jít pouze o víru náboženskou; často je to víra
v dobro, ve spravedlnost, v druhého člověka nebo v sebe sama. Díky víře dokážeme vytrvat i ve chvílích, kdy se zdá, že věci nejdou podle našich představ. Pomáhá nám hledat smysl i tam, kde jej na první pohled nevidíme.

Naděje je světlem, které prosvítá i těmi nejtemnějšími okamžiky. Dává nám odvahu dívat se dopředu a věřit, že zítřek může být lepší než dnešek. Právě naděje nás povzbuzuje, abychom se nevzdávali, když přijdou zkoušky nebo zklamání. Je tichým hlasem, který nám připomíná, že každá obtíž může být začátkem nové cesty.

A láska – ta je ze všech těchto hodnot nejhlubší. Je základem mezilidských vztahů, porozumění
i odpuštění. Láska nám dává pocit přijetí a bezpečí. Toužíme být milováni a zároveň milovat druhé. Bez lásky by naše životy postrádaly radost i skutečný smysl.

Kdyby tyto hodnoty v našem životě chyběly, byli bychom jako prázdný džbán bez ucha a bez dna – neschopní naplnění a bez možnosti něco si uchovat. Láska, naděje a víra nás naplňují a dávají našemu životu pevnost i směr.

Vše v našem životě je navzájem propojeno. To, jak přemýšlíme, ovlivňuje naše jednání, a naše jednání zase utváří svět kolem nás. Záleží na tom, jak se rozhodneme na svět nahlížet – zda
s důvěrou a otevřeností, nebo s obavami a pochybnostmi. Pokud budeme v srdci uchovávat lásku, naději a víru, mohou se stát pevným přístavem, který nás chrání před bouří.

Proto využijme dobu postní k malým dobrým skutkům, které naplňují svět. Právě to naše společnost potřebuje – cítit, že nejsme ve svých bublinách sami. Naplňme svá srdce touhou být oporou druhému člověku.

Lucie Hlaváčková