S Karolem Frydrychem o Slavkovské iniciativě smíření a lazariánské investituře 2025

Dvoudenní program zahájil v pátek večer 10. října v zámecké kapli sv. Kříže koncert souboru Collegium musicale bonum. V sobotním dopoledni měl přednášku P. Marek Orko Vácha. Po obědě potom vyšel ze zámeckého nádvoří průvod do kostela Vzkříšení Páně. Zde se uskutečnila ekumenická bohoslužba, které předsedal Mons. Václav Slouk. Na bohoslužbu poté navázal ceremoniál investitury – akt přijímání kandidátů řádu a povyšování některých zasloužilých členů. Těchto slavnostních okamžiků se zúčastnil také španělský šlechtic a 50. velmistr Vojenského a špitálního řádu sv. Lazara Jeruzalémského Don Francisca de Borbón von Hardenberg. O hudební doprovod se postarali katedrální umělci. Pro návštěvníky zámeckých prostor organizátoři připravili premiéru lazariánské výstavy, která představila Vojenský a špitální řád sv. Lazara Jeruzalémského a také historii pořadatelské Brněnské komendy včetně řádových uniforem, insignií, erbů a mnoho dalších artefaktů. S koordinátorem SIS Karolem Frydrychem jsme rozmlouvali o pořádání Slavkovské iniciativy smíření i historii řádu.

Do kterého období spadá působení vašeho řádu v naší zemi?

Někteří badatelé předpokládají působení řádu sv. Lazara ve středověkých Čechách. Opírají se přitom o existenci kostela sv. Lazara a lazaretního špitálu, přestože pro takové tvrzení chybí relevantní prameny. Zdá se pravděpodobnější, že řád nebyl v Českých zemích zastoupen až do roku 1937, kdy ho implementoval Karel VI. kníže ze Schwarzenbergu, který byl jmenován prvním českým velkopřevorem.

Přerušila činnost totalita?

Ano, slibně nastartovanou obnovu přerušil únorový puč v roce 1948. Existence Českého velkopřevorství byla zachována jen díky aktivitě věrných členů působících v exilu. Samostatný vykonstruovaný proces se svatolazarskými rytíři v padesátých letech 20. století znamenal pro členy řádu, kteří zůstali v Čechách, podobný osud jako v obdobných procesech za dob Protektorátu a někteří z nich byli odsouzeni k trestu vězení. Řád se mohl vrátit do Čech až po pádu komunistického režimu: 11. ledna 1991 se na ministerstvu vnitra České velkopřevorství zaregistrovalo a 9. listopadu téhož roku proběhla první investitura nově obnoveného velkopřevorství v Chrámu Matky Boží před Týnem. 

Kolik máte aktuálně v naší zemi členů a kolik vás je celkem ve světě?

Řád působí prostřednictvím 44 jurisdikcí ve 37 zemích světa a jeho členská základna čítá zhruba 5 000 osob. Na konci roku 2025 Český velkobailivik evidoval 86 aktivních bratří a sester.

Pokud jsem to dobře pochopila, tak spadáte do Brněnské komendy?

Je to tak. Český velkobailivik v současnosti zahrnuje devět komend – každá z nich sdružuje lazariány působící v daném regionu, přičemž dvanáctičlenná Brněnská komenda zaujímá významné postavení, poněvadž ve svých řadách má velkopřevora a moravskoslezského bailiva, tedy dvě vysoké šarže. Člen řádu je nositelem vlastní hodnosti (analogicky k vojenské struktuře) a vykonává službu odpovídající svému charismatu, například v roli almužníka, špitálníka či důvěrného sekretáře. Já zde zastávám pozici hudebníka, zároveň se starám o publikace a komunikaci s médii. Přes rozdílnost konfesí či stavů, všichni jsme spojeni bratrským řetězem ve stínu smaragdového kříže.

Je tedy lazariánská činnost všech komend podobná? 

Identita Řádu rytířů sv. Lazara Jeruzalémského je definována jeho neochvějným závazkem pomáhat nejzranitelnějším. Všechny komendy mají dimenzi špitální či potravinové charity. Na to znám trefný vtípek: „Jaký je oblíbený sport Řádu sv. Lazara? Štafeta pomoci – každý předává dobro dál.“ Brněnská komenda se jako jediná u nás navíc angažuje též v rovině hudební. Podporujeme vydávání hudebnin brněnské jednoty Musica sacra a nominujeme významné osobnosti na Cenu města Brna v oblasti hudby. Loni jsme například přispěli slavkovské farnosti na naladění varhan. Unikátní aktivitou Brněnské komendy je samozřejmě organizace Slavkovské iniciativy smíření.

Můžete prozradit, za jakých okolností bylo rozhodnuto o pořádání investitury a SIS ve Slavkově u Brna? 

O realizaci investitury ve Slavkově u Brna rozhodlo vedení řádu na kapitule, která se konala 13. dubna 2024 na zámku Belcredi v Brně-Líšni. Verdikt oficiálně oznámil velkopřevor Ludvík hrabě Belcredi. A poněvadž na rok 2025 připadlo též jubilejní 30. setkání SIS, vzájemné propojení se nabízelo.

Kdy jste začali s přípravou SIS a investitury?

Ihned po kapitule. Z jednání v dubnu 2024 mimo jiné vyplynulo, že Zámek Slavkov–Austerlitz měl již zářijové termíny roku 2025 plně obsazené. Naštěstí byly k dispozici dva říjnové víkendy a termín 11. října 2025 zároveň vyhovoval i brněnskému biskupovi. Je tedy zřejmé, že organizovat takovou akci s předstihem pouhého roku a půl představuje poměrně napjatý časový rámec, neboť ve Slavkově u Brna se neustále něco děje – v době konání 30. SIS probíhaly rovněž hody a běžecký závod.

Zmínil jste brněnského biskupa, liturgii ale předsedal Václav Slouk.

Ačkoli brněnský biskup v dubnu 2024 přislíbil roli předsedajícího ekumenické bohoslužbě SIS, po půl roce svůj závazek stornoval kvůli zasedání rady České biskupské konference – účast jakéhokoli úřadujícího diecézního biskupa tedy byla z principu vyloučena. Pomocný biskup Vojtěch Cikrle nemohl, proto biskup Pavel Konzbul poprosil o zástup probošta brněnské Královské stoliční kapituly.

V rámci pátečního programu SIS jste dirigoval hudební vystoupení při vigilii a koncertu. Co osobně to pro Vás znamenalo?

Předně řídit slavkovský vokálně-instrumentální soubor Collegium musicale bonum je velká radost a zážitek, který dokáže dobít baterie. To moje tělo tuze potřebovalo, poněvadž v kolotoči příprav jsem například komentář programu koncertu pro moderátorku dopsal o čtvrteční půlnoci, po necelých čtyřech hodinách spánku jsem vstával, abych se vydal na cestu autem na promoci do Ružomberku a odpoledne zpět. Měl jsem toho na svých bedrech naloženo vrchovatě, arci díky výborně fungujícímu kolektivu vše klapalo jak švýcarské hodinky. Deo gratias za toto úžasné společenství! Lazariánská vigilie postulantů poodhalila mystérium řádových symbolů, jež otevírají cestu k hlubšímu zasvěcení. A koncert byl přesným opakem kontemplativní vigilie. Velkým benefitem uvedených hudebních produkcí byla vynikající akustika zámecké kaple a vřelé přijetí předestřených skladeb. Samozřejmě nelze nezmínit, že vystoupit hudebně před nejvyššími představiteli řádu a evropské šlechty je poctou mimořádného významu.

Sobotní program začal přednáškou Marka Orko Váchy v Rubensově sále. Jak ji hodnotíte?

Přednáška byla mimořádně kvalitní, intelektuálně stimulující, obohacující, často doplněná metaforami. Vácha dokáže spojit hluboké teologické a etické otázky s aktuálními společenskými tématy způsobem, který je srozumitelný, lidský a zároveň metodologicky poctivý. Za svůj vynikající výkon sklidil obrovský aplaus.

V OK galerii byla k vidění lazariánská výstava, jejíž příprava si nepochybně vyžádala značné úsilí. Jaké bude její další uplatnění?

Výstava nastínila dějiny lazariánského řádu, jeho původ a vývoj až do současnosti na čtyřech panelech; pátý panel představil pořadatelskou Brněnskou komendu. Záměrem bylo dosáhnout toho, aby panely v součinnosti s prezentovanými artefakty působily jako jednotný, harmonický celek. Expozice umožnila návštěvníkům nahlédnout do hodnotového světa, který řád formoval napříč generacemi. Domnívám se, že výstava přispěla k lepšímu porozumění role rytířského fenoménu v české společnosti a ukázala, že lazariánský řád byl aktivním nositelem charitativních, humanitárních či kulturních iniciativ. Tím se expozice stala nejen historickým ohlédnutím, ale i podnětem k zamyšlení nad významem občanské angažovanosti a kontinuity tradic. S další prezentací pro laickou veřejnost počítáme v rámci Noci kostelů.

Při slavkovské investituře jste do svých řad přijali 5 nových členů, kteří byli do té doby postulanti. Co to znamená? Může o členství v řádu zažádat kdokoliv?

Postulát označuje první etapu přijímacího procesu; slouží jako vzájemné poznávání – řád poznává adepta a adept poznává řád. Teprve po úspěšném absolvování této fáze může následovat další krok, například noviciát nebo návrh na řádné členství. Do postulátu je kandidát přijat rozhodnutím velitele komendy na základě doporučení dvou členů řádu, z nichž alespoň jeden musí být v hodnosti rytíř, dáma nebo kaplan senior.

Jak je přijetí do lazariánského řádu časově náročné?

Proces přijímání do řádu trvá zpravidla 1,5 až 2 roky. Prvním krokem je přijetí adepta do postulátu. Na základě podané národní přihlášky se adept stává postulantem – plně se zapojuje do života komendy a účastní se řádových aktivit. Prokáže‑li svou připravenost a hodnotovou kompatibilitu, velitel komendy jej navrhne k přijetí do řádného členství. Postulant se následně představí vedení řádu – velké radě, která jeho žádost posuzuje a schvaluje. Poté následuje vyplnění mezinárodní přihlášky, jež se spolu se všemi potřebnými přílohami odesílá vice‑velkokancléři řádu na Novém Zélandu. Do procesu schvalování je dále zapojena rovněž velkokancléřka řádu. K završení celého přijímacího řízení – tedy k přípravě dekretů ve Washingtonu a k veškeré komunikaci s mezinárodním vedením ohledně nových členů – je potřeba přibližně dalších šest měsíců.

Jaká byla návštěvnost dvoudenních slavností?

Solidní. I brněnští umělci s dirigentem Petrem Kolařem byli příjemně překvapeni množstvím účastníků při ekumenické bohoslužbě a investituře. Největším tahákem ovšem byla přednáška Marka Orko Váchy – jeho autogramiáda trvala dobrou půlhodinu.

Investitura, kterou Brněnská komenda roku 2023 v Brně organizovala, byla označena vedením řádu za nejlepší (v polistopadové éře) vůbec. Jak byla hodnocena ta slavkovská?

Dle laskavého sdělení velkobailiva Ondřeje Farky: „Jako nejzdařilejší“. Skutečnost, že se značná část programu odehrávala v prostorách Zámku Slavkov–Austerlitz, dodala akci na prestiži. Dokonce jeden zahraniční velkobailiv přišel s návrhem, aby se všechny další české investitury pořádali ve Slavkově u Brna. Avšak v rámci zachování objektivity nutno zmínit, že brněnská investitura měla nespornou výhodu velkolepostí katedrály, lepších varhan či akustiky.

Udělali byste při organizaci SIS příště něco jinak?

Bezesporu. Rubensův sál se ukázal pro Váchovu přednášku jako kapacitně nevyhovující – návštěvníci stáli těsně namačkáni, někteří byli v OK galerii a řada dalších se dovnitř vůbec nedostala. Dále pak slavnostní průvod z nádvoří zámku do kostela by příště mohly doprovodit Katedrální žestě, což by umocnilo atmosféru a procesí dodalo lesku.

Byla 30. Slavkovská iniciativa smíření v něčem výjimečná?

Ano, a to především účastí 50. velmistra Dona Francisca de Borbón von Hardenberga, který se poprvé osobně zúčastnil investitury Českého velkobailiviku a navíc i pátečního programu SIS. Svou přítomností, přestože žije ve Španělsku a velkou část roku tráví v USA, výrazně podtrhl význam celé akce. Mezi zahraničními hosty nechyběli ani zástupci šlechty z Andalusie, Německa, Rakouska a Slovenska. Samotná lazariánská investitura navíc nabídla veřejnosti jedinečnou možnost nahlédnout do této fascinující rytířské subkultury.

Anna Ferbie