Skaut Slavkov - Zachráněná víla v Břeclavi

Vlak byl sice plný k prasknutí, ale my jsme se nenechaly odradit a obsadily první třídu. Průvodčí si nás naštěstí všiml až těsně před výstupem, takže jsme si mohly celou cestu připadat jako velmi důležité osoby. (Agi, Kiki a Decka si to ale úplně neužily – spíš trénovaly zvládání stresu.). Na klubovně nás přivítal Klikouš, který byl sice milý, ale zároveň nám sdělil, že nám původně chtěli pobyt zamítnout – kvůli dávné „loukové aféře“, kdy jsme jim zabrali tábořiště. Nakonec to ale vzal sportovně a nechal nás ubytovat. Klubovna byla moc pěkná a místnost se světýlky měla skoro až pohádkovou atmosféru.

Právě tam proběhla první scénka. Vedoucí předvedly rituální tanec víl, který se navždy zapíše do dějin oddílu (hlavně díky tomu, jak Náťa při nácviku zoufale bojovala s rytmem). Během tance ale víly zjistily, že jedna z nich zmizela. Po přečtení dopisu od zlého krále bylo jasno – únos, vydírání a plán na ovládnutí lesa. Klasika. V sobotu jsme se vydaly do Lednice, kde měla být víla vězněna. Čekala nás prohlídka dětských pokojů a historických hraček – včetně dětského korzetu pro zhruba dvouleté dítě, což nám přišlo… mírně znepokojivé. Čekání mezi prohlídkami jsme si krátily v zámeckých zahradách – hrály jsme trustfall, zpívaly Arizonu (opakovaně) a naučily se legendární říkanku „Umbaribaribasimbo“, která nám zněla v hlavě ještě minimálně další den. Pak přišel zlom – našly jsme dopis od spojence ztracené víly. Dozvěděly jsme se, že k jejímu osvobození je potřeba kouzelný amulet složený z moci jejích sester. A tak začala naše mise. Po cestě jsme potkávaly jednotlivé víly, které nás podrobovaly zkouškám. Foukaly jsme papíry, testovaly paměť, orientaci i spolupráci. Za každý splněný úkol jsme získaly korálek do amuletu. Nezapomenutelná byla víla lesní mlhy. Zatímco ostatní víly zářily, tato zřejmě vstávala levou nohou – místo éterické bytosti se před námi objevila nevyspaná bruneta s krátkými vlasy a… vousy. Mystika dostala úplně nový rozměr. Došly jsme až k Janovu hradu a užily si krásné počasí. Náročnější byla až cesta zpět po cyklostezce na přímém slunci – tam už šlo spíš o přežití než o výlet. Poslední korálek do amuletu jsme získaly stylově – přímo v autobuse. Po návratu nás čekal zcela nečekaný bod programu: svatba Froda a Červíka. A nebyla to jen tak ledajaká svatba, byla propracovaná do detailu. Nevěsta vypadala jako druhá Panna

Maria, ženich v elegantním outfitu. Při svatebním pochodu se ženich dojal natolik, že se rozplakal. Za doprovodu písně Ordinary si řekli své sliby, podepsali smlouvu a následoval první tanec, který byl… velmi dlouhý. Naštěstí následná párty všechno zachránila. Po svatebních oslavách se znovu objevily víly – tentokrát už všechny. Provedly závěrečný rituál, poděkovaly nám za pomoc a ztracená víla (nápadně podobná Frodovi) byla konečně zachráněna. Večer jsme zakončily kvízem o vedoucích a poté jsme šly spát. V neděli už nás čekal jen úklid, krátká běhací hra na probuzení a cesta domů. Ta proběhla v klidu. Celý víkend byl plný nečekaných zvratů, smíchu, lehkého chaosu a silných zážitků. A i když jsme zachraňovaly lesní vílu, nakonec jsme si odvezly hlavně spoustu společných vzpomínek.

Bětka, 4. oddíl

Za Pradědem do Vrbna

Využili jsme prodlouženého víkendu a ten druhý květnový se celý oddíl vydal do Jeseníků. Na jednom z našich přestupů jsme objevili vzkaz na kůře stromu. Byl o tom, že Praděd prosí o naši pomoc. Prvním bojovým úkolem bylo dojít na zakódovaná místa, takže se děti rozdělily na 3 týmy a vyšly na cestu. Každá ze souřadnic vedla k bunkru, kde byla zašifrovaná zpráva. Potřeboval pomoc s obnovením ducha přírody. Tím, jak ji lidé znečišťují a vůbec nevnímají okolí, vymíral jeho kraj, lesy ztrácely své barvy a zvířata utíkala pryč. Jako správní skauti musíme pomoct. Jakmile jsme dorazili na ubytování, část skupiny šla nakoupit a druhá část se šla ubytovat. Ubytování proběhlo hladce, s nakupováním jídla jsme ale lehce bojovali, protože neměli vše, co jsme potřebovali. Plán byl to zkusit ráno znovu. 

Zatímco vedoucí vařili večeři, děti vyrazily na další pochod. Okolo Vrbna. Na různých místech byly papíry se vzkazy a úkoly, co musely splnit. Vyráběly přírodní lodičky, stavěly ze sebe pyramidu a pojmenovávali stromky, při čemž měly mnoho zábavy. A svými činy vábily zvířátka zpět do regionu.

V sobotu ráno jsme vyskočili z postelí a šli na rozcvičku. Ještě před naším výšlapem nás čekala velmi zdravá snídaně, bílý jogurt s müsli. Po snídani jsme se nabalili a vyrazili na naši finální misi. Šli jsme na autobus směr Karlova Studánka. Odtud nás čekala velmi pestrá a nádherná trasa. Procházeli jsme kolem starých vodopádů, příroda tam byla čistá a netknutá. Spadlé stromy nám ukazovaly cestu a voda plnila naše uši klidným šuměním. Dorazili jsme k chatě Barborka. Teď už jen zdolat vrchol a předat poselství. Cesta na horu nebyla už tak obtížná. Šli jsme po asfaltce. Tam jsme si pro změnu užili mnoho dalekých výhledů. Na samotném vrcholku jsme dali skupinovou fotku a najedli se. Před odchodem jsme předali poselství, promrzlí ale spolu. Poté jsme se vydali směr dolů na autobus. Večer nás čekalo už jen vaření a sdílení svých objevů, kterých jsme si během cesty všimli. Neděle byla v duchu úklidu a cesty domů. Z Olomouce do Brna jsme stihli dřívější vlak. Sice jsme obědvali složitě, každý v jiném kupé, ale ušetřili jsme dvě hodiny. Ve Slavkově jsme zařvali oddílový pokřik, podali si ruce a rozloučili se ve víře, že nás takových akcí čeká víc.

Terka, 2. oddíl

Do jeskyně!

V sobotu 18. dubna se vlčata z 1. oddílu vydala na výpravu ke Stránské skále. Vlakem jsme vyrazili do Slatiny a následně autobusem pokračovali blíž k cíli naší cesty. Po příchodu nás nejprve čekala procházka v okolí Stránské skály, během které jsme objevovali místní přírodu i samotnou skálu. Vyzkoušeli jsme si také základní lezení po skalách. Pro některé byla i menší výška výzvou, ale všichni dokázali překonat počáteční obavy a trasu zvládli. Poté jsme se naučili, jak pomocí uzlovaček spojit pevný provaz. Po krátké pauze na oběd už nic nebránilo hlavní části programu – průzkumu jeskyní.

Za svitu čelovek jsme prošli všechny dostupné jeskyně, které se ve Stránské skále nacházejí. Během cesty zpět jsme si ještě povídali o historii tohoto zajímavého místa a dozvěděli se několik zajímavostí.

Ve vlaku jsme ještě dokončili připravenou aktivitu na téma šifrování, kterou jsme během dne nestihli dokončit. Celou výpravu jsme zakončili společným pokřikem na nádraží a poté jsme se rozešli domů plní nových zážitků.

Bačka, 1. oddíl