Skautské tábory

Záhadný ostrov v Heřmanově

Ve dnech 5.–12. července se v Heřmanově na Vysočině uskutečnil letní tábor 3. dívčího křesťanského oddílu. Tématem byl záhadný a dobrodružný Ostrov uctívačů ginga, inspirovaný stejnojmennou knihou autora S. Hrnčíře. Na tábor dorazilo 24 dětí, pro které byl připraven akční, promyšlený a pestrý program plný her, výzev i chvílí k zamyšlení. Napětí nás čekalo hned při odjezdu vlaku ze Slavkova, který měl zpoždění 20 minut, zatímco na přestup v Brně jsme měly jen 5 minut. Zázraky se ale dějí — už od samého začátku jsme měly štěstí na ochotné a vstřícné lidi (například paní průvodčí ve vlaku) i na neuvěřitelnou shodu náhod. Navazující vlak v Brně se kvůli poruše nemohl 20 minut rozjet, takže jsme přestup s přehledem stihly. Už ve vlaku směrem na Vysočinu jsme se ponořily do příběhu, který volně navazoval na dobrodružství Rychlých šípů. Pomocí krátkých videí jsme se seznámily s hlavními postavami – Frantou alias Červenáčkem, sourozenci Brychtovými, Milanem Kuklou alias Kůkem a Dlouhým Bidlem. Spolu s nimi jsme se vydaly po stopách dávno zapomenutého spolku uctívačů ginkga, jehož tajemství sahalo daleko za hranice pražských Stínadel. Pátraly jsme po ukrytých indiciích, luštily šifry a odhalovaly tajné vzkazy zapsané v listech stromu ginkgo. Počasí sice nebylo úplně letní, často nás doprovázel déšť a chladnější vítr, ale ani to nás neodradilo. Naopak, naučilo nás spolupracovat a hledat radost i v drobných okamžicích. Vařily jsme na ohni, orientovaly se podle mapy v hlubokých lesích Vysočiny, tancovaly tanec kostlivců, skládaly Da Vinciho most, vázaly žebříky, luštily přesmyčky a překonávaly různé překážky. Každý den byl jiný, nabitý akcí i dobrodružstvím, a přitom v sobě nesl kousek duchovna. Nechyběly tak ani chvíle ztišení, zpěv u táboráku, sdílení v malých skupinkách nebo večerní rozjímání. Tábor nás spojil – nejen jako oddíl, ale i jako společenství přátel, které sdílí společné hodnoty a víru. Vyvrcholením táborového týdne byly slavnostní sliby světlušek. Důležitý okamžik, kdy dívky veřejně vyjádřily svou odvahu, snahu růst a žít podle skautských ideálů. Je to chvíle, na kterou se nezapomíná. Z tábora si nejen díky tomu neodnášíme jen nové skautské šátky a odznáčky. V srdci si vezeme spoustu nezapomenutelných zážitků, nových zkušeností, smíchu, kamarádství i momentů, kdy jsme musely překonat samy sebe. Odjíždíme domů unavené, ale šťastné – a trochu jinak silné, než když jsme přijely. A i když jsme se už vrátily domů, v srdci jsme stále trochu na Ostrově uctívačů ginga.

Dominika, 3. oddíl

Za Sherlockem Holmesem do Oslavan

Letošní tábor 2. oddílu začal už 27. června – hned po vysvědčení jsme sbalili batohy a vyrazili vlakem do Ivančic. Odtud jsme pokračovali pěšky na naše oblíbené tábořiště mezi Oslavanami a Novou Vsí. Ještě, než začal samotný tábor, jsme se pustili do příprav a pomáhali s dovozem materiálu na jeho stavbu. V sobotu se k nám přidali i vedoucí ze střediska, rodiče a další přátelé – a díky takové posile jsme stihli postavit celý tábor za jediný den. V neděli už zbývalo jen doladit detaily a večer jsme slavnostně zahájili tábor tradičním táborákem. A pak to začalo doopravdy. Objevil se totiž Sherlock Holmes. No dobře – úplně osobně ne, ale začal s námi komunikovat přes dopisy a vzkazy, které nám doručovali poslíčci s nasazením vlastního života. Potřeboval totiž pomoct – Mafie se snažila ukrást vzácný artefakt, který by dokázal ovládat lidskou vůli. A my jsme byli Sherlockovou jedinou nadějí. Zpočátku jsme se museli naučit, jak s Holmesem bezpečně komunikovat. Mafie měla své konexe všude, takže obyčejný papír nepřicházel v úvahu – museli jsme si vyrobit vlastní, maskovaný, ze zbytkových novin. Zprávy jsme šifrovali, pašovali, získávali zpět a snažili se je dešifrovat dřív než nepřátelé. Postupně jsme se dozvídali, že artefakt je rozdělený na několik částí. Ty jsme pak museli přes noc chránit a zároveň získat ty, které ještě byly v rukou mafie. Mafiáni nás stále pronásledovali. Museli jsme se ukrývat a vařit si jídlo v zakopaných hrncích, aby nebylo poznat, kde se nacházíme. Zmizel i samotný Sherlock a my jsme byli několik dní bez kontaktu. Mafiáni mezitím znovu a znovu útočili, až bylo jasné, že se chystá závěrečná bitva. Abychom měli dost sil, připravovali jsme si pizzu v naší vlastnoručně vyrobené peci. A pak už to přišlo – velká bitva, během které se přehnala i pořádná bouřka. Ale ani déšť nás nezastavil. Bojovali jsme s nasazením, se smíchem i strategií – a opět jsme zvítězili.

Tábor ale nebyl jen o Holmesovi. Každý den jsme si našli čas na tvoření, čtení, kutění, hry a další. Učili jsme se nové dovednosti, pomáhali si navzájem a stmelili se jako tým. I když byl tento tábor oddílový, ne střediskový, měl pro nás velkou sílu – pro mnohé z nás to byl jeden z nejlepších táborů, jaké jsme zažili. Na závěr jsme si odvezli nejen artefakt z příběhu, ale hlavně zážitky, přátelství, nové zkušenosti a vzpomínky, které s námi zůstanou dlouho. Ukázalo se, že skauting není jen „kroužek“, ale místo, kde člověk objevuje svět, překonává sám sebe a hlavně zažívá dobrodružství, která jinde nezažije.

Tereza, 2. oddíl