Hlavní menu
Další možnosti
Přihlásit se
Pá 26°C So 22°C Ne 27°C
slavkovak.cz / Volný čas a turistika ve Slavkově u Brna
slavkov.cz / oficiální stránky města
T. G. Masaryk ve Slavkově

T. G. Masaryk ve Slavkově

Socha na Palackého náměstí

Socha T. G. Masaryka na Palackého náměstí

Od 14. srpna 1927 dominovala prostoru mezi radnicí a zámkem socha prezidenta T. G. Masaryka. Kvůli německé okupaci byla v roce 1939 socha demontována a uschována.

V dubnu 1945 byl Slavkov osvobozen a na oslavu znovu nabyté svobody byl v neděli 3. června 1945 slavnostně otevřen pro veřejnost zámecký park. Dostal název Park 26. dubna podle návrhu pana Opluštila. V 15 hodin vyšel ze Špitálky průvod krojovaných chlapců a děvčat doprovázený hudbou. Před vchodem do parku všechny přítomné přivítal předseda ONV František Kostík, potom promluvil velitel města A. T. Gončarov. Byla to zároveň řeč na rozloučenou, protože příští den zbylí ruští vojáci opustili Slavkov. Poté promluvil kulturní referent MNV Josef Hanák a za Svaz české mládeže Vladimír Fochler. Následovala oslava v nově otevřeném parku – ukázky národních tanců, koncert Vykoupilovy dechové kapely a večer taneční zábava v sále Spořitelny.

Součástí slavnosti bylo i shromáždění u busty TGM z neznámého materiálu dočasně instalované na původním místě sochy T. G. Masaryka.

Nabízí se otázka: proč ukrytá socha nebyla znovu instalována?

Socha Masaryka se již od počátku své existence nelíbila části obyvatel Slavkova. Množily se kritické pohledy na dílo a požadavky na jeho úpravu. Reakcí byly nové návrhy sochy od různých umělců. Město proto založilo fond na úpravu pomníku. V roce 1937 oslovil autora sochy Františka Fabiánka Emil Strach za komisi pro zvelebování města Slavkova a požadoval předložit návrh na úpravu nebo nové vyhotovení Masarykova pomníku. To Fabiánek odmítl. Projevil však vůli vyjít vstříc a za menší částku sochu opravit nebo vytvořit novou sochu podle návrhu schváleného zastupitelstvem města. Předložil nový návrh a rada města s jeho návrhem na zhotovení nové sochy z křemitého vápence souhlasila, ale požadovala nejprve bezplatný model.

Ovšem o měsíc později rada města schválila vytvoření nové sochy z bronzu. Odhadovaná cena 22 000 korun byla patrně nad možnosti města, proto se rada rozhodla vypsat veřejnou sbírku na novou Masarykovu sochu. V říjnu měl Fabiánek hotový nový model sochy T. G. Masaryka, který mu měli jako zdařilý pochválit prof. Vojtěch Suk, fyziolog rostlin a ekolog prof. PhDr. Vladimír Úlehla a generál Miloš Kudrna. Vedení města však nový návrh zřejmě příliš nezaujal, protože v březnu 1938 informuje Fabiánek radu města o možnosti zhlédnout dva další modely – prezident čtoucí poselství a Masaryk v boji za svobodu v zahraničí. Mimo sochaře Františka Fabiánka probíhala jednání také s dalšími umělci. Konkrétní model však zřejmě nebyl do září 1938 vybrán.

Po okupaci zbytku českých zemí nacistickým Německem v březnu 1939 se staly sochy zejména československých politiků a vojáků nežádoucí. Někde byly zničeny, na jiných místech se je podařilo pečlivě uschovat a po osvobození opět vrátit na původní místo.

Po skončení 2. světové války a obnovení Československa vznikl ve městě Výbor pro postavení pomníku presidenta-Osvoboditele T. G. Masaryka ve Slavkově u Brna. Ten ještě v prvních měsících svobody uskutečnil sbírku na nový pomník, která vynesla přibližně 100 000 korun. Kvůli měnové reformě 1. listopadu 1945 však peníze nad 500 korun skončily jako vázaný vklad bez možnosti s nimi volně disponovat. V roce 1953 pak byly tyto prostředky v rámci další měnové reformy bez náhrady zrušeny.

V dubnu 1947 se na slavkovské radnici uskutečnilo jednání Výboru pro postavení pomníku. Předsedou byl zvolen Josef Tonner a jednatelem Stanislav Vacek. Výbor měl za úkol obstarat finanční prostředky a vyhledat umělce, jehož jméno bude zárukou, že dílo bude ozdobou města. Pomník měl být bronzový a kov měl být získán sběrem ve všech 36 obcích okresu. V témže roce proběhlo další kolo veřejné sbírky a spolu s dary spolků se podařilo vybrat 80 000 korun. Odhadované náklady nové pomníku však měly činit přibližně 250 000 korun.

K tvorbě nového Masarykova pomníku již nedošlo. Komunistický režim zaujal vůči prvorepublikovým politikům značně negativní stanovisko. Masarykovy sochy proto z měst a obcí postupně mizely a končily v lepším případě v depozitářích muzeí, v horším případě byly zničeny.

Další osudy Fabiánkovy sochy Masaryka z roku 1927 nejsou příliš jasné. Dle ústní tradice byla Masarykova socha v 50. letech minulého století vložena do základů přístavby vchodu slavkovské polikliniky, avšak hovoří se též o verzi, že byla umístěna do východní části Základní školy Komenského, případně základů zdí v nově upraveném prostoru náměstí mezi zámkem a radnicí.

B. Maleček

Prameny:

Kronika města

Kolektiv autorů: Slavkov v době světových válek, Martin Rája – Pomník prezidentu T. G. Masarykovi ve Slavkově

foto_1: Slavnostní otevření zámeckého parku 3. června 1945. Zleva: Jan Bárta, p. Pavéska, Ladislav Vykoupil (předseda MNV), Ladislav Jandl a p. Horáček. Další účastníci nebyli identifikováni.

 

 

 

Návštěvy prezidenta Tomáše G. Masaryka ve Slavkově u Brna

Tomáš G. Masaryk navštívil město Slavkov u Brna jako prezident republiky celkem čtyřikrát. Ovšem ve dvou případech se jednalo pouze o zpomalení či kratičkou zastávku vlaku na slavkovském nádraží, během průjezdu městem.

Ve středu 18. června 1924 vyjel Masaryk automobilem ze Židlochovic přes Blučinu, Měnín a obce slavkovského bojiště (Telnici, Sokolnice, Újezd, Kobylnice, Prace a Křenovice) do Slavkova. Prezidenta doprovázela jeho dcera Alice Masaryková, vedoucí politického odboru Kanceláře prezidenta republiky JUDr. Josef Schieszl, osobní tajemník dr. Vladimír Kučera a generál přidělený Kanceláři prezidenta republiky Viktor Hoppe. Před 10. hodinou dopolední vjela prezidentská delegace do Slavkova Špitálskou ulicí slavobránou s nápisem Vítejte nám!, a následně Brněnskou ulicí pokračovala druhou slavobránou s nápisem Na zdar, Osvoboditeli! na Palackého náměstí. „Výzdoba města byla nádherná,“ uvádí kronika, „ jakou v minulosti nepamatuje nikdo“. Na místě před radnicí stála slavnostní tribuna a zde prezidenta uvítal tehdejší starosta Slavkova František Hrozek, okresní hejtman Karel Kachyňa, předseda slavkovského okresního silničního výboru a starosta Vážan nad Litavou Cyril Kramář a četnický velitel nadporučík Novotný. Prezidenta pozdravila rovněž žákyně 4. třídy Daniela Fialová spolu s deputací žactva. Vedle záloženské budovy (dnes Společenské centrum Bonaparte) se sokolská mládež seskupila v osm metrů vysoký jehlan. Část z nich byla oděna do bílé, část do červené a modré barvy. Jako celek pak vytvářela živou československou vlajku. Na uvítání prezident odpověděl: „Nemohu ve vašem městě nevzpomenouti bitvy tří císařů. Vždyť jsem dnes projížděl bojiště. Světová válka pohřbila tři císařství. Na jejich místě vznikly republiky a demokracie. Také naše republika. Republika a demokracie klade každému občanu velké úkoly. V demokracii je každý občan státem. Věřím, že svým úkolům dostojíte.“ Slavkovské pěvecké sdružení nato vystoupilo s Bedlovým slavnostním sborem. Prezidentovi pak byli představeni zástupci slavkovským spolků, úřadů a učitelstva. Masaryk se zapsal do pamětní knihy města a jako dar obdržel kytici růží, které mu udělaly radost. Město (zvláště Palackého náměstí a Brněnská ulice) bylo zaplněno velkým množstvím lidu nejen ze Slavkova, ale rovněž ze širšího okolí. Po návštěvě Slavkova se prezident vydal přes Žarošice do Mutěnic a Hodonína. Svou cestu po jihovýchodní Moravě prezident Masaryk završil 27. června, kdy se vracel z Luhačovic, Uherského Brodu a Kyjova. Tehdy prezidentský vlak projel Slavkovem a pokračoval přes Brno do Prahy a Lán. I při této příležitosti se lidé, zvláště školní mládež, shromáždili pozdravit svého prezidenta na slavkovském nádraží.

            Druhá návštěva prezidenta republiky Tomáše G. Masaryka se uskutečnila 5. července 1931 a byla spojena s návštěvou kulturní události celostátního významu – napoleonské expozice. Prezident vyjel ze židlochovického zámku do Slavkova opět automobilem a na cestě jej doprovázely dcery Alice a Olga spolu s vnučkou Annou. Oficiální část delegace pak doplnili moravskoslezský zemský prezident Jan Černý či přísedící zemského výboru František Drobný. Původně se počítalo s odjezdem ze Židlochovic ve 13:30, avšak kvůli silné bouři bylo zahájení cesty o půl hodiny odloženo. Po trase Blučina, Újezd, Hostěrádky, Křenovice dojela delegace na vyzdobené slavkovské Palackého náměstí. Zde již čekaly davy lidí, hojně zastoupena byla školní mládež, hasiči, Sokolové a Orlové.  Prezidenta před budovou radnice a okresního soudu uvítal okresní hejtman dr. Otakar Přikryl, starosta Slavkova Rudolf Tesařík a předseda výstavního výboru Alois Zika. Starosta Tesařík uvedl, že „město kdysi hostilo Napoleona, velkého válečníka a vítá dnes hlasatele světového míru. Jestliže vítali kdysi obyvatelé města hlavy států cizích našemu národu s povinnou úctou, vítají dnes vás, hlavu vlastního státu, s vroucí láskou.“ Za školní mládež vítala prezidenta Marie Manoušková slovy: „Naši otcové a matky nazývají vás tatíčkem. My, děti, máme tedy ve vás svého dědečka.“ Masaryk zdůraznil potřebu míru, ke kterému mají vést lidstvo i takové akce: „Já vím, že vaše výstava neznamená ducha válečného, abychom oslavovali vojnu, nýbrž jest to srovnání doby tehdejší a nynější. A když … vzpomínám na dobu Napoleonovu, kolik lidí tenkráte padlo, kolik milionů lidí tím bylo dotčeno, jediné vidím poučení: Mír a smír mezi sebou a mezi národy.“ Poté se vydal na zámek, kde si důkladně prohléhl historickou část výstavy. Odborný komentář ve dvanácti výstavních místnostech prezidentovi poskytl dr. Jaroslav Gregor a historik dr. Hugo Traub. Od výstavního výboru dostal Masaryk na památku album Stoklasových uměleckých fotografií. Na závěr pozdravil prezidenta malý příslušník Selské jízdy Milan Horvat sedící na koni v kopii Napoleonovy uniformy a předal mu květinový věnec s Napoleonovou iniciálou a korunkou. Ze Slavkova prezident pokračoval na Mohylu míru a poté se vrátil zpět na židlochovický zámek.

Naposledy mohli lidé zahlédnout prezidenta Masaryka ve Slavkově 15. července 1933 ve vlaku. Tehdy uskutečnil cestu vlakem na Slovensko – ze Židlochovic přes Uherský Brod a Žilinu do Turčianského Sv. Martina. V roce 1935 Tomáš Garrigue Masaryk ze zdravotních důvodů rezignoval na prezidentský post a téhož roku mu město Slavkov u Brna udělilo čestné občanství.

Martin Rája (ZS-A)

 

Masaryk na nádvoří se členy výstavního výboru - Foto: archiv ZS-A

 

Masaryk odchází ze zámku, 1931. Foto: archiv ZS-A