Táhne mě to k hotelové cukrařině, sladké dokáže lidi spojit

Psal se začátek února letošního roku a vy jste jela na cukrářskou soutěž ve Stuttgartu. Soutěž je to nejen cukrářská, ale i gastronomická. Tuto příležitost jste dostala přes Integrovanou střední školu, kterou nyní studujete?

Tady jsem zrovna nebyla s cukrařinou, ale s carvingem. To je vlastně vyřezávání do ovoce a zeleniny. Lektor z carvingu jezdí vyučovat sem na ISŠ a do soutěže mě přemluvil – asi u mě viděl potenciál. Takže jsem jela sama za sebe, nicméně jsem v zádech měla podporu školy, která mi finančně vypomohla. Také pomoc od rodičů byla značná. Od nás ze školy jel na tuto soutěž ještě jeden student a soutěžil v juniorském ukrajinském reprezentačním týmu.

Jaké bylo zázemí soutěže?

My jsme dojeli do Německa v pátek večer, kde jsme přespali a ráno jsme odjeli na výstaviště. Zde jsem vystavila svůj výtvor, který se tedy nevytvářel na místě, ale vezla jsem ho již hotový s sebou. Takže jsem na soutěži měla velký prostor se po výstavišti toulat obdivovat výtvory jiných.

Zaujalo vás tam něco?

Zaujalo mě úplně všechno. Bylo kouzelné to, jak každý národ přistupuje k práci úplně jinak. Každá ze zemí vidí jinou formu zpracování, každá bere jinou tématiku. Vidět práce z celého světa bylo velmi inspirativní.

Musela to pro vás být každopádně další cenná zkušenost, a navíc ještě bronzově oceněná. Jaké pocity jste při tom zažívala?

Byl to především obrovský stres. Tři dny před odjezdem se věci začaly trochu kazit, nastaly komplikace, se kterými člověk nepočítá. Naštěstí se vše vyřešilo, ale stresu bylo opravdu hodně. Tím, že jsem vezla už hotový výrobek a cesta do Stuttgartu vede přes celé Německo… Najetí na každý hrbol po cestě znamenalo další vlnu stresu (smích). Nejvíce jsem ráda za nové cenné zkušenosti a za možnost vidět práci jiných. Zkrátka inspirace v tom, jak svou práci odvádět ještě lépe, byla k nezaplacení.

Působili na vás ostatní soutěžící přátelsky nebo jste cítila i nějakou rivalitu?

Spousta z nich na mě působila velmi mile. Všichni byli vstřícní. Samozřejmě by se našli i tací, kteří si drželi svoje „know-how“, ale většina soutěžících se ráda dávala do řeči, a dokonce neměla problém se podělit o svůj postup.

Dá se tedy říci, že jste vždycky tíhla k pečení, kdy se u vás projevila tato vášeň?

Na druhém stupni mě začalo bavit pečení a vaření. Nejdříve jsem chtěla být kuchařka, ale po zjištění, že mám problém se zpracováváním syrového masa, jsem tento směr opustila. A tak jsem přešla k pečení, u nás se totiž peklo vždycky. Pro mě bylo úžasné to, jak sladké dokáže lidi spojit a vykouzlit jim úsměv na tváři. Takže kdyby bylo po mém – věnovala bych se cukrařině hned po základní škole.

Když se vám v cukrařině daří, pojí se s tím určitě i nějaké plány či sny do budoucna, které se týkají právě cukrařiny. Máte nějaké takové?

V hlavě už mi od základní školy hraje sen, že bych měla vlastní kavárnu. Jenže když jsem odhalila základy ekonomiky, rychle mě to přešlo. Člověk najednou zjistil, že to není tak jednoduché, jak se na první pohled zdá. Od tohoto momentu mě to více táhne k hotelové cukrařině a talířovým dezertům, ve kterých jsem soutěžila právě i v Kroměříži. Líbí se mi princip cateringových společností, kde je široký prostor pro vymýšlení inovací a kreativnější ztvárnění.

Máte ve škole tedy výbornou oporu. Při studiu vám jde hlavně o praxi. Jak u vás takové praxe můžou vypadat? Dostáváte i zakázky?

V rámci praxí děláme zákusky do školní kavárny. Pečeme tam klasické dezerty jako věnečky, větrníky a další. Dostaneme recepturu, které se držíme. Samozřejmě nás paní mistrová upozorní na chyby, které se mohou vyskytnout. Příležitostí přichází hodně – pečeme dorty na zakázku, nebo třeba chystáme dezerty na rauty. Praxe se ale střídá s týdny teorií a předmětů. Máte pravdu, že co se týče opory – na soutěžích byla nedocenitelná. Ta verbální podpora od učitelů byla velmi milá. Řekli mi, že jakékoli umístění bude super, a to mě velmi povzbudilo a dodalo chuť vytvořit něco výjimečného.

Jak to máte na Vánoce? Nejste z toho veškerého pečení přehlcená?

Strašně! Ráda doma něco upeču, ale tím, že toho pečeme více v rámci školy mě dokáže odradit klidně i na dva následující měsíce.

Pavlíně přejeme mnoho dalších úspěchů - i nyní na soutěži Gastro Hradec 2024 a doufáme, že někdy budeme mít šanci ochutnat její dobroty.

Taťána Rusňáková