Velikonoce za dveřmi

Všichni se těšíme na jaro, které začínáme pomalu vnímat všude kolem sebe. Třeba v otužilých sněženkách, v pupenech stromů, v přibývajícím denním světle. Jak se říká “jaro je na spadnutí”. My v Karolínce si to těšení zpříjemňujeme povídáním, tvořením a zpíváním o kytičkách, o motýlcích, o včeličkách a všem, co k jaru patří. Po karnevalových radovánkách a jarních prázdninách jsme se sešli v kostele, abychom spolu zahájili postní dobu. Otec Jiří nám nejdříve povídal o životě Pána Ježíše, a pak nás na čele označil popelem. Ten se vlastně stal takovým znamením, že se budeme snažit dělat dobré skutky, a tím se připravovat na ty největší svátky v roce – na Velikonoce.
Na začátku března za námi přijelo Divadlo Zdeňka Ševčíka se dvěma barevnými pohádkami – O kohoutkovi a slepičce a O řepě. Jde sice o velmi známé pohádky, ale přece jen byly v podání pana Ševčíka a jeho kolegyně trochu jiné. Pohádkové vyprávění doplněné krásnými loutkami, veselými písničkami a milým humorem nás opravdu nadchlo.
Každým dnem se blíží velikonoční svátky. Pro někoho to znamená jarní úklid, přípravu zahrady, barvení vajíček, pomlázka a podobně. Pro někoho mají tyto svátky mnohem větší přesah, ten duchovní. Připomínají události z Ježíšova života, kdy si uvědomujeme, že to vše neskončilo na kříži, ale prázdným hrobem a Ježíšovým vzkříšením.
Ať jsou Velikonoce pro nás pro všechny časem radosti a naděje.

Kamila Burdová